Zabydluji se na Jávě /Settling down in Java

*ENGLISH VERSION BELOW*

Tak jsem se zabydlela a překonala let jag. Mešita mě už nebudí, ikdyž muslimáci jsou slyšet 24/7. Vyzkoušela jsem spoustu místního jídla a dokonce i durian - super páchnoucí ovocíčko, které je například zakázané vozit v singapurském metru! :D

Překvapení na začátek
Před Jávou jsem cestovala po Bali a byla jsem tam místní žirafa. Balijci  jsou doslova liliputi, a s touto představou jsem jela i Jávu. Hned první den mě má asi o 15 cm vyšší paní domácí překvapila otázkou "A proč jsi tak malá? Asi jsi v dětství málo jedla" :D Ano, holt jsem se svými 165 cm zase mezi menšími.... 

Poznávám indonéskou kulturu

Žiju si na místní poměry hodně na úrovni. Mám pokoj s klimou a v baráku tři hospodyňky. Vaří, perou, uklízí. Prý je v Indonésii normální mít hospodyňku, jak  mi potvrdili mí učitelští kolegové. Při otázce "kolik hospodyň máš ty?" jsem se trochu zakuckala a při odpovědi "žádnou" jsem si připadala jak chudý příbuzný :D 

Už jste slyšeli o indonéském čase? Domluvíte si schůzku na sedmou a BUM v sedm hodin nikde nikdo. O půl osmé se začínaí trousit první nadšenci, v osum je nás už dostatek a začínáme. Jojo, Indonésané aka věční pohodáři. Na všechno je čas, nikam se nespěchá. Nedej Bože ale někam jít pěšky! No, ono při stavu zdejších chodníků ani nejde. Všichni se tu vozí na motorce, kole, autem nebo používají pedicab. Že nevíš, co to je? Řidič šlape na kole a zákazníka si veze (skoro) na řídítkách). Já jsem to taky viděla poprvé! Přejít cestu je zážitek na celý život aneb do místní sámošky jsem šla dva dny :D V Indonésii je jediné pravidlo silničního provozu a to zní "jezdíme v levo." Všechno ostatní je šumák, takže červená se na semaforu úspěšně ignoruje. 

pedicab

pedicab

Škola
Na začátku vládl chaos, jsme přeci v Indonesii :D  Nikde jsem se nemohla dopátrat, kdy jaká třída má hodinu angličtiny, asi se tady nevedou rozvrhy? Po třech dnech jsem tomu přišla na kloub a šlo se začít učit. Teda spíš seznamovat a improvizovat, to  mi už docela jde a na to učení taky brzo dojde :D 

Dětičky jsou zlaté, hlavně maličké. Vždycky se seběhnou a křičí "Miss Pavla, Miss Pavla" :-) větší jsou puberťáci jako všude. S přehledem dokáží konkurovat těm našim (ne)vychovancům. 

s druháčky o zvířátkách

učitelský sbor

Co indonésané jedí

Rýži. POŘÁD. Na snídaní, oběd i večeři. Je to hlavní a nejdůležitější potravina. Můžeš klidně snst kuře na posezení, ale jakmile si nedáš aspoň trochu rýže, jako bys nejedl. Kromě rýže jsou ještě populární nudle, po bramborech (skoro) ani památky. Hodně se jí sojové věci a smažené. Místní pochoutkou je pisang goreng - smažený banán. Vždyť on je Lumajang město banánů! 

Každodenní hody :-)

rýže, zelenina, arašídová omáčka a krekry, servírované v banánovém listu

Tak jsem se chtěla rozepsat o škole a o dětech a nakonec jsem napsala o všem jiném :D Tak o tom příště, teď je 23.08 a za 7 minut vyrážíme na sopku Bromo, kde jedem na východ slunce. Sakra je 23:09 a nemám nic nachystané. 

Tak čau a příště na viděnou :-) Pavla

_________________________________________________________________________________

So, I have finally overcome tte jat lag and got used to loud local muslims. I have tried a lot of new and interesting food including durian - super smelly fruit which is forbidden to carry on Singaporean metro for example! Yuk, definitelly not my cup of tea :D

Biggest Surprise

Before coming to Java I had been travelling around Bali for nearly two months. And I would be a realy tall persn there so there was no wonder that I was expcting to be kind of tall in Java too. Nope. As it turned out, Javanese people are quite tall themselves so I, with my 165 cm, am average high :D My host family even made a fun of me saying that I am short because I didnt eat enough while growing up :D 

Getting to know Indonesian culture

Living in a slum? Nope. I live in a huge and modern house and we even have four housekeepers! Apparently a common thing in Indonesia. Yep, I could get used to having a housekeeper easily. It feels really liberating to have that extra free time which you would spend cleaning etc. When my fellow teachers asked me "so how many housekepeers do you family have?" I blushed and explained that it is not such a common thing in Europe. Oh well, one more reason to stick with Asia :D 

Have you heard of Indonesian time? You make arragements for 7 pm. That means that no one shows at seven. People with at least some time management sense show around 7:30. The rest take their time. It is 8.00 pm and we are nearly ready to start, wohoo! Yep, Indonesian people are extremely chilled. No stress, no rush. And definitelly do not walk. Anywhere. Walking is a forbiden activity here, you never get to see anyone walking. I kind of undestand it, it is really exhauting to even on on the sun during the day, not mentioning any kind of activity. Plus the sidewalks are in the terrible condition! Half is misssing while the other half is broken or impassable! So what do they do? Well everyone here rides either a motocycle or a car which is a sign of a good social status. Instead of taxi, there is a pedicab. Wait, what? A pedicab aka cycle taxi - a human powed by pedaling. 

When in Indonesia mind the transport, it is crazy! The only traffic rule is driving on the left hand side and everyng else is just a (dangerous) free style. Roundabut? I dont care, I am turning right. Traffic lights?  I dont have time to wait for green.... oh and BTW pedestrians (like basically only me) are being thoroughly ignored. So that was the reason it took me two days to get to the corner market which is opposite our house. Yep, I had to cross the road and no one cared :D But hey, eventually I managed to cross and stay alive and I bought a toilet paper, wohoo! 

Pavla The Teacher

So how am I doing as a teacher? Well as everything in Indonesia, school also is very chilled (and chaotic). At the begining no one really knew what to do with me, it seemd impossible to get to know kid´s schedule, but afterall we sorted everything out and I already have a favourite grade - grades 1 and 2. <3 littel kids are awesome, they are so funny and grateful for every activity I prepare for them! They always gather around me and shout Miss Pavla, Miss Pavla! :-) Older kids are typical teenagers, no diference between East and West here :-)

Indonesian cuisine

Rice. Rice, rice and once again rice. For breakfast, lunnch and dinner. If you dont eat rice it is like not eating at all. There is also a lot of noodles and importantly everything is fried. And if it is not fried, it is at least cooked. Yep, Indonesians are not fans of fresh raw salads :D Another common foodstuff is soya prepared in many ways and local delicatesy is a fried banana aka pisan goreng. Yummy. Lumajang is a banana city after all! 

Thanks for reading, Pavla.