Pavla Travels

O víkendu jsme se vydali do vesničky Ngrambe, kde má indonéská rodina měla kázání v místním kostele a ochotně mě pozvali s sebou. Říkám si: Sobotní výlet? Jasně, jsem pro. Podívám se na západ východní Jávy, bude sranda. Sranda byla, ikdyž naprosto neočekávaná.  Jednodenní výet se totiž protáhl na tři dny aka domluva s Indonésany je vyšší dívčí. Čti dál, stojí to za to:  Domluva byla následující: ve sředu mi meziřečí familía říká: "v sobotu jedem do Ngrambe, chceš se přidat? Je to daleko, asi 6 hodin cesty. Musíme vyrazit brzo, tak ZHRUBA v 7 am." Říkám si jasně, stejně nemám žádný plán, tak se přidám. Sice to bude štreka, ale aspoň se po cestě domů v autě vyspím. Tak jsem v sobotu v 6.45 vstala, oblíkla se a .... čekala..... a čekala.....  Naše výprava Realita 7 am indonéského času znamenalo vyrazit v 9 am. Cesta místo 6 hodin trvala 10 a když mi jen tak mimochodem řekli, že zůstáváme až do neděle, tak všichni vytřeštili oči: "ááá, jak to, že to nevíš?

Na Bromo - jednu z mnoha aktivních indonéských sopek - jsme se vydali minulý víkend. Bromo máme téměř za rohem, pouhé tři hodiny cesty :D Cíl byl jasný, dostat se na Bromo před rozedněním a užít si scenérický východ slunce. Vyrazili jsme tedy v nekřesťanskou hodinu - o půlnoci :D  Po dvouhodinách cesty autem (kdy jsem chtěla spát, ale mí indonéští kamarádi zrovna měli povídavou) jsme přestoupili na jeep, protože sopečné serpentíny by normální auto nezvládlo. Byla to sranda a místy jsme si připadala jako pravý Ranger. Po další hodině jeepem jsme se dostali na místo, pouze vyjít pár metrů na vyhlídku a vidíme sunrise, juch! Juch? Byly čtyři ráno a do rozbřesku zbývala hodina a půl.....  Netrpělivě čekáme.... Bromo se nachází v národním parku Tegger Semeru a jeho nadmořská výška je přes 2300 metrů. Jop, v horách bývá chladno a tyto nebyly výjimkou. Sice mě na to všuchni místní upozorňovali, ale já jsem je vždy odbyla větou "ále, já jsem z Evropy, já vím, co je to zi