Indonéské perličky
Tři měsíce na Jávě Tak už na Jávě bojuju tři měsíce. Bojuju? ale né, naopak. Užívám si to na maximum. Nejsuprovější věc je neustále teplo a sluníčko, pro mě starého zimouhřivce jak dělané. Taky jsem poznala neskutečně moc místních zvyklostí, nad kterými mi občas spadla brada. Co jsou ty největší objevy? Na nůž zapomeň Jop. Jí se tady pomocí lžíce a vidličky, případně čínských hůlek (se kterými jsem už schopná najíst se i já). A to všude, doma, v restauraci, ve warungu (street food stánek s jídlem). Nože máme doma asi dva a jsou to obří kuchařské nože, kterýma si chleba rozhodně nenamažu. Mažu lžíci, zvykla jsem si a dokonce to má svoje výhody. To když si takhle jíš chleba s nutelu a pomocí lžičky si nandáš extra vrstvu :D Musím se přiznat, že já indonéský příbor aka vidlička+lžička používám naopak než místní, neboť si jídlo strkám do pusy na vidličce a lžíci používám jako nůž. Oni to mají přesně naopak :D ale hlavně, že se najíme. No a když selže vidličko-lžíce, tak jím