Velikonoce a Kartini Day

May 06, 2017

Tak co, slaví se Velikonoce na Jávě? Jasně! Alespoň v naší čínsko-křesťanské komunitě. Nečekej pomlázku ani žádné nudné kázání. Slaví se ve velkém.

Týden před velikonocemi se ptám učitelů ve škole, jestli odpoledne nezajdem na zmrzku. "Né, my musíme do kostela začít chystat Velikonoce" zní odpověď. OK, tak já půjdu s váma. Zajímá mě, co tak velkolepého trvá nachystat jeden týden dopředu. Nakonec z toho vylezlo, že součástí Velikonoční mše budou taneční vystoupení, zpěváci a možná příjde i klaun. Cože klaun a v kostele? No jasně, na velikonoční mši pro mládež nic neobvyklého!

Úplnou náhodou (rozuměj díky jazykové bariéře a drobnému nedorozumění) jsem se stala součástí tanečního sboru. Můj osud byl tedy zpečetěn. Po celý týden v 6 pm sraz v kostele a nacvičujem tanečky. Já, stará gymnastka jsem za tuto příležitost byla jen ráda, wohoo taneční hodiny zadarmo!

Už na Velkopáteční mši byl kostel krásně vyzdoben. Zpívalo se a tancovalo. Cekově atmosféra připomínala spíše koncert než mši. Musím se přiznat, že nejsem nábožensky založená, ale toto byla to fakt bomba.

Velký pátek

náš taneční sbor

Hlavní představení

Klaun aka mše pro děti

Kartiny Day

Na 21. dubna připadl indonéský den žen neboli Kartiny Day. A proč neslaví MDŽ 8. března jako většina zemí? No jo, Indonésie si oslavami Dne žen připomíná narození Raden Ayu Kartini, což byla žena bojující za povinnou školní docházku dívky a ženská práva.

A tak jsme v rámci oslav měli do školy přijít v tradičním indonéském kroji. Jako obvykle mi to bylo sděleno jen tak mimochodem na poslední chvíli. Tak jsem večer předem začala shánět kostým. Naštstí Anna měla hned tři, tak jsem si mohla vybrat. Pro každou část Indonésie je tradiční jiný kostým, například na balijském jde vidět vlliv hindismu, kalimantanský zase připomíná pralesní domorodce (ještě oštěp a můžeš se směle vydat do džungle).

V kostýmech přišli všichni, dokonce i nejmenší školkaři a všem to moooc slušelo! Hned jsem zašla lobovat za zrušení našeho normálního dress codu s tím, že budeme chodit v krojích každý den. Neprošlo to. Kroje jsme měli pouze na první polovinu vyučování, kde se hrály tradiční indonéské hry a povídalo o historii Kartini. Pak se všchni museli převléct zpět do civilu (asi aby se ty kroje moc neokoukaly :D) a šlo se normálně učit. Dobrá zpráva je, že kroje opět vytáhneme ze skříně v srpnu, kdy se slaví Den nezávislosti, juch už teď se těším!