O víkendu jsme se vydali do vesničky Ngrambe, kde má indonéská rodina měla kázání v místním kostele a ochotně mě pozvali s sebou. Říkám si: Sobotní výlet? Jasně, jsem pro. Podívám se na západ východní Jávy, bude sranda. Sranda byla, ikdyž naprosto neočekávaná. Jednodenní výet se totiž protáhl na tři dny aka domluva s Indonésany je vyšší dívčí. Čti dál, stojí to za to:
Domluva byla následující: ve sředu mi meziřečí familía říká: "v sobotu jedem do Ngrambe, chceš se přidat? Je to daleko, asi 6 hodin cesty. Musíme vyrazit brzo, tak ZHRUBA v 7 am." Říkám si jasně, stejně nemám žádný plán, tak se přidám. Sice to bude štreka, ale aspoň se po cestě domů v autě vyspím. Tak jsem v sobotu v 6.45 vstala, oblíkla se a .... čekala..... a čekala.....
 |
| Naše výprava |
Realita
7 am indonéského času znamenalo vyrazit v 9 am. Cesta místo 6 hodin trvala 10 a když mi jen tak mimochodem řekli, že zůstáváme až do neděle, tak všichni vytřeštili oči: "ááá, jak to, že to nevíš?" Protože mi to nikdo neřekl?! "A máš s sebou oblečení?" No jasně, běžně mám v batohu sbalenou celou skříň... Nevzala jsme si ani kartáček na zuby :D Díky bohu za všude přítomný Indomaret (sámoška).
Na hotel jsme dorazili před půlnocí a další den jsme museli v 5 ráno vstávat. Musíme se přeci dostat včas do kostela na ranní mši. Tak jsem si převedla 5 ráno na indonéský čas a usoudila jsem, že budíček v 6 bude optimální. Opět další překvapení, když mě ráno budili už o půl páte "Pavla, nezaspi. Za hodinu vyrážíme". Cože, tady se někdy hraje i na time management? Indonésie mě opět překvapuje.
 |
| Volně rostoucí orchidej |
 |
| Vesnička Ngrambe |
Jop, stihli jsme to, família kázala a já jsem čas využila k dohnání spánkového deficitu (Amen). Juch, konečně je tady čas výletování, jak si ho představuju já! Ngrambe je hornatý region na samém západě Východní Jávy, s krásnými čajovými plantážemi. Jako na potvoru nám pršelo, ale i tak to byla nááádhera. A už jsi slyšel o čaji s příchutí kávy? Pro mě to taky byla novinka, ale není to vůbec špatné.
 |
| Čajové plantáže... |
 |
| ..... a uprostřed nich koupaliště |
V šest večer nastal čas odjezdu, tak jsme se vydali směr hotel vyzvednout věci a hurá domů. To by ale nebyla Jáva, kdyby šlo vše podle plánu, a tak se po cestě na hotel rozhodlo, že už je moc pozdě a jsme unavení, a proti musíme zůstat až do pondělka. OK, mě už nic nepřekvapí. (teda aspoň ne dalších 30 minut).
No a v kolik teda zítra odjíždíme? Ptám se Anny, členky výpravy, co se mnou sdílí pokoj. Anna nejdřív říká, že pojedeme 6 ráno. (shodneme se, že vstávát před devátou by mělo být trestné) Po půlhodině se Anna zamyslí a říká: "Já si nepamatuju, jestli říkali, že vyjedeme v 7 nebo v 8." Zírám na ni s otevřenou pusou "ehm, říkala jsi v šest ráno..." A ona na to flegmaticky říká "no jó, ale znáš tu indonéskou domluvu, já vlastně nevím v kolik. Prostě počkáme až nás vzbudí." :D Realita byla odjezd v 8:30 ráno.
Po cestě jsme to vzali oklikou přes jezero Sarangan, kde jsme se projeli na speedboat, dali si k obědu králičí satay (rozuměj králičí ražničí) a já jsem pracně vysvětlovala, že králík není v česku ničím neobvyklím. Měla jsem zatajit, že ho jíme na smetaně s knedlíkem, to zní chutně a už plánují, kdy jim tu dobrotu ukuchtím...
 |
| Jezero Sarangan |
 |
| Frčíme si na speedboat! |
Domů jsme nakonec dorazli v pondělí o půlnoci. Uf, byl to vyčerpávající víkend, ale stálo to za to! A pokučení do budoucna? Čas se tady neřeší, pokud ovšem není na programu kostelní aktivita. Pak je indonésan přesný jak švýcarské hodinky. Akorát by mě zajímalo, jestli to takhle funguje pouze v naší křesťansko-čínské kounitě nebo i majoritních muslimů.....
Měj se, Pavla
 |
| Dáme jídlo? |
 |
| Obří fazole, prý nejsou moc dobré :D |
 |
| Indonesian burger :D |
 |
| Pokladničky z kokosových ořechů |
 |
| Hodujeme :-) |
Comments
Post a Comment