Pavla Travels

O víkendu jsme se vydali do vesničky Ngrambe, kde má indonéská rodina měla kázání v místním kostele a ochotně mě pozvali s sebou. Říkám si: Sobotní výlet? Jasně, jsem pro. Podívám se na západ východní Jávy, bude sranda. Sranda byla, ikdyž naprosto neočekávaná.  Jednodenní výet se totiž protáhl na tři dny aka domluva s Indonésany je vyšší dívčí. Čti dál, stojí to za to:  Domluva byla následující: ve sředu mi meziřečí familía říká: "v sobotu jedem do Ngrambe, chceš se přidat? Je to daleko, asi 6 hodin cesty. Musíme vyrazit brzo, tak ZHRUBA v 7 am." Říkám si jasně, stejně nemám žádný plán, tak se přidám. Sice to bude štreka, ale aspoň se po cestě domů v autě vyspím. Tak jsem v sobotu v 6.45 vstala, oblíkla se a .... čekala..... a čekala.....  Naše výprava Realita 7 am indonéského času znamenalo vyrazit v 9 am. Cesta místo 6 hodin trvala 10 a když mi jen tak mimochodem řekli, že zůstáváme až do neděle, tak všichni vytřeštili oči: "ááá, jak to, že to nevíš?...

Na Bromo - jednu z mnoha aktivních indonéských sopek - jsme se vydali minulý víkend. Bromo máme téměř za rohem, pouhé tři hodiny cesty :D Cíl byl jasný, dostat se na Bromo před rozedněním a užít si scenérický východ slunce. Vyrazili jsme tedy v nekřesťanskou hodinu - o půlnoci :D  Po dvouhodinách cesty autem (kdy jsem chtěla spát, ale mí indonéští kamarádi zrovna měli povídavou) jsme přestoupili na jeep, protože sopečné serpentíny by normální auto nezvládlo. Byla to sranda a místy jsme si připadala jako pravý Ranger. Po další hodině jeepem jsme se dostali na místo, pouze vyjít pár metrů na vyhlídku a vidíme sunrise, juch! Juch? Byly čtyři ráno a do rozbřesku zbývala hodina a půl.....  Netrpělivě čekáme.... Bromo se nachází v národním parku Tegger Semeru a jeho nadmořská výška je přes 2300 metrů. Jop, v horách bývá chladno a tyto nebyly výjimkou. Sice mě na to všuchni místní upozorňovali, ale já jsem je vždy odbyla větou "ále, já jsem z Evropy, já vím, co je t...

*ENGLISH VERSION BELOW* Tak jsem se zabydlela a překonala let jag. Mešita mě už nebudí, ikdyž muslimáci jsou slyšet 24/7. Vyzkoušela jsem spoustu místního jídla a dokonce i durian - super páchnoucí ovocíčko, které je například zakázané vozit v singapurském metru! :D Překvapení na začátek Před Jávou jsem cestovala po Bali a byla jsem tam místní žirafa. Balijci  jsou doslova liliputi, a s touto představou jsem jela i Jávu. Hned první den mě má asi o 15 cm vyšší paní domácí překvapila otázkou "A proč jsi tak malá? Asi jsi v dětství málo jedla" :D Ano, holt jsem se svými 165 cm zase mezi menšími....  Poznávám indonéskou kulturu Žiju si na místní poměry hodně na úrovni. Mám pokoj s klimou a v baráku tři hospodyňky. Vaří, perou, uklízí. Prý je v Indonésii normální mít hospodyňku, jak  mi potvrdili mí učitelští kolegové. Při otázce "kolik hospodyň máš ty?" jsem se trochu zakuckala a při odpovědi "žádnou" jsem si připadala jak chudý příbuzný :D  ...

*ENGLISH VERSION BELOW* Jsem na Jávě, kde učím děti anglicky (začínám v pondělí). Hodně lidí se mě ptá na zážitky a dojmy (díky všem za podporu) a mě nebaví to psát pořád dokola, takže to budu psát sem. :-) Jsem na východní Jávě ve městě Lumajang, cesta sem byla dlouuhá (Praha - Lodnýn - Hong Kong - Jakarta - Surabaya - Lumajang), ale všechno jsem zvládla a mám se fajn. Bydlím v domě paní ředitelky a žijeme si vcelku na úrovni, máme hospodyňku a osobního řidiče. To jsi nečekal, že? Já taky ne :D V pokoji se mnou bydlí ještěrka Carlos. Díky Bohu, že nic horšího. První den jsem celý prospala a pak na mě v noci padl Jet Lag. No, aspoň mě nevzbudila místní mešita, která ve 4 ráno začala svolávat muslimaky. 4 am = čas na ranní modlitbu. Denně, takže to naštvání se dostavilo noc další. Kromě Carlose máme ještě pejska, ale jak už to v Indonesii chodí, nikdo se o něj nestará a je pořád zavřený v kotci. Nechápu, na co ho mají a je mi ho upřímně líto. Toaleťák je tu nedostatkové zboží, m...